Úterý a naše Terka

Již posledních 14dní sem se na motorce citíli jak kdybych jí držela poprvé a nevěděla vůbec co dělat, tak jsem z toho byla celá nesvá a v sobotu v den prvního závodu se mi opravdu nechtělo a jak jsem zjištovala z povídání ostatních závodnic a závodníků nebyla jsem jediná.

 

A z toho se odvíjelo závodění. Start byl povedený, z toho jsem měla radost a chvíli jsem si druhé místo držela.  Pak ale přišlo několik pádů jedné z našich závodnic a to v místech kde se těžko výhýbalo takže se čekalo, štosovalo a v jednom výjezdu kde jsem se snažila uhnout tak mi ujelo kolo po kořenu a ve snaze to vybalancovat jsem upadla na krátkou nohu. Naštěstí tam byl Eda Helmich a Slavoj Průcha kteří nám z toho pomáhali.

 

Ze sobotního závodu jsem odstoupila, stále mezi námi jezdi tací kteří "miří na MS" a nemohou chviličku počkat  a v nejúším míste-průjezd mězi dvěma stromy, se přiřítil nějaký závodník, zjistil že se nevejde tak si pomohl rukou o mě a já lehla "tak šikovně" že se mi motorka zaklínila a nemohla jsem jí zdvihnout. Asi 10min jsem se tam plácala až mi pomohly dva závodníci a já mohla pokračovat. Převeliké díky jim, jinak bych tam byla asi do teď.

Po této vysilovačce jsem přišla o komplet síly a 20 min. před koncem závodu jsem skončila. Je to sice škoda ale kde nic není ani smrt nebere a riskovat zbystečný pády se mi opravdu nechtělo.

 

Taková byla sobota, a dle slov, pro všechny nějak špatná.

 

V něděli se ale už i vstávalo lépe, s lepší náladou. Sice bylo zataženo a čekaly jsem na přívaly vody ale nakonec bylo na motorku velmi příjemně.

Závody jsem dokončila celá i z celou motorkou ale po sobotním výtuhu to nebyl žádný zázrak a tak jsem mezi ženami skončila poslední ale na chuti mi to neubírá a tento víkend 18.-19.6.2016 jdu pilně trénovat, jinak to nejde.